Proč se zamilujeme do hvězd a dokonce i do fiktivních postav?

Pamatujete si, jak před deseti lety byly stěny pokoje každé druhé školačky pokryty plakáty Billa Kaulitze a chlapci o přestávce slintali nad plakátem s Alicí Milano? Nyní tito chlapci a dívky vyrostli, někteří již založili vlastní rodiny, ale hvězdný idol neodešel, prostě se proměnil. Bill Kaulitz se proměnil v Benedicta Cumberbatche a Toma Hiddlestona, místo Alice Milano jsou teď Scarlett Johansson a Emilia Clarke a sny z touhy být blízko a objímat se pod hvězdným nebem přerostly v touhy, které nejsou až tak nevinné. Přestaňte to popírat, každý z nás má ten jeden (nebo stejný) obraz na obrazovce, díky kterému je místnost teplejší a nutí vás alespoň odepnout jedno tlačítko navíc.

Proč nás tak přitahují celebrity, které nikdy nepotkáme?

Kultura celebrit je považována za nedávný vývoj s příchodem éry mediálního obsahu. S takovým projevem kultu slavných lidí se lidstvo setkalo skutečně poprvé, ale mechanismus, který jej zrodil, je mnohem starší a má kořeny hluboko v pravěku.

Může za to evoluce?

Naše psychika se po tisíce let přizpůsobovala našemu prostředí, abychom za každou cenu přežili. Od ostatních chovných zvířat jsme převzali kulturu dominance („nejdůležitější je ten, kdo je silnější“), ale ta plně nevyhovovala našim potřebám. Lidé rychle poznali, že někdy může být společnosti užitečný nejen ten, kdo zručně hýbe pytli, ale i ten, kdo není příliš silný, ale například ví, jakými bylinkami léčit nachlazení. A začali ctít nejen silné, ale i chytré. Čest a respekt s sebou přinášejí touhu napodobovat. Respektovaný člověk se stává nejen zachráncem vesnice, ale i vzorem – lidé ho následují, snaží se být jako on. To umožnilo budoucím generacím učit se ze zkušeností svých starších, než aby museli znovu vynalézat kolo.

Takto náš mozek fungoval tisíce let. Lidé používali legendy o velkých válkách/čarodějích/mudrcích, aby mladší generace měly vzory. Z dlouhodobého hlediska nám to pomohlo přežít a dostat se do společnosti, kterou máme dnes.

Ale tohle si z nás udělalo krutý vtip. Nikdy předtím nemělo lidstvo takový přístup k neustále aktualizovanému množství informací. Už neposloucháme příběhy o mocném hrdinovi čas od času, když se ve vesnici objeví nomádský vypravěč. Nyní o sobě velmi podrobně mluví sám hrdina a na Instagramu opět zveřejnil fotografii své snídaně. Začneme ho sledovat jednoduše ze zájmu (chceme vědět, jak žijí celebrity), ale náš mozek stále podléhá prastarému mechanismu a nemůže jen tak vzít a opustit to, co lidstvu po staletí pomáhalo přežít. Mozek uznává autoritu této osoby (proto tolik zažíváme setkání s nimi). Slavný pro něj znamená úspěšný, což znamená ctěný, a člověk by se měl snažit ho napodobovat. Mozek je připraven shromažďovat informace, začínáme být vtahováni a nyní již víme vše, co jsme o idolu mohli získat. Jeho tvorba rezonuje v našich srdcích, máme rádi vše, co naše oblíbená celebrita dělá. Můžeme dokonce začít navštěvovat jeho představení, žádat o autogramy a ti nejodvážnější vstupovat do korespondence na Facebooku (pokud si idol ještě nezískal vlastního manažera). To nám přináší potěšení, i když nás náš skutečný život na první pohled zcela uspokojuje. Jak poznamenává Houran, „v každém z nás je stalker“ a nikdo přesně neví, kdy náš mozek podlehne pokušení následovat život někoho, kdo není naší součástí.

Může za to psychika?

To nás přivádí k dalšímu důvodu našeho uctívání celebrit. Na vině nejsou tentokrát dávné pudy, ale jednodušší mentální mechanismus, který však na naše vnímání hvězd také nepůsobil nejlépe. Budeme mluvit o imaginární intimitě. Domovské příspěvky celebrit se objevují v našem zpravodajském kanálu smíchané se zprávami od lidí, kteří jsou nám opravdu blízcí, a máme pocit, že známe svého idola, i když jsme ho nikdy nepotkali. Někdy o něm víme ještě víc než o těch, kteří jsou skutečně poblíž. Vždyť blízcí se neukazují v televizi, o milovaných se netočí pořady, nevedou se s nimi rozhovory, jejich pohyb nelze sledovat pomocí fotografií náhodných kolemjdoucích. Stručně řečeno, není možné shromažďovat informace o nich běžným způsobem, je třeba je zjistit osobní komunikací. To je složitější než jen zadat jméno do vyhledávače a přečíst si část nových drbů. Vytváříme si v hlavě jeho ideální obraz, přiřazujeme mu určité vlastnosti a nacházíme pro ně ospravedlnění, pokud se najednou některé z jednání celebrity protiví našim představám o ní. I když nezanecháváme komentáře nebo nějak nekontaktujeme hvězdu na sociálních sítích, stále máme možnost sledovat jeho život, snít o setkání s ním a představovat si sebe jako někoho výjimečného v jeho životě. Nyní je nám oporou a podporou známá osobnost. Ukazuje se, že nějaký cizí člověk, aniž by o nás cokoliv věděl, nám dělá větší radost fotkou na Instagramu než živý člověk vedle nás.

Proč se lidé zamilují do celebrity?

Navzdory skutečnosti, že všichni lidé jsou různí a naše reakce se neřídí přesnými vzorci, je stále možné identifikovat hlavní důvody. Říká o tom Stanislav Shuda, psycholog, hypnolog, výzkumník sekt, manipulací a kultů.

Čtěte také: Genetická chudoba: co to je?

„První věc, které byste měli věnovat pozornost, je vlastní chápání pojmu „láska“. Co to pro něj konkrétně znamená? Jedno slovo – jiný obsah. Rodiče například na dítě křičí, ale věří, že ho milují. Ale pro některé je toto [chování] nepřijatelné. V našem případě člověk, vyrůstající s podivným chápáním lásky, vnímá jako lásku pocit inspirace a jakékoli světlé emoce. Zde stojí za zmínku, že „lásku“ ke celebritám budou projevovat lidé s určitým souborem povahových rysů, které jsou silně vyjádřeny.“ Nejnáchylnější k syndromu uctívání celebrit jsou lidé s vysloveně hysterickým charakterem – tito lidé se zamilují, aby se měli před ostatními čím chlubit, aby měli pocit, že jsou součástí něčeho většího a exkluzivního. Uctívání celebrit je pro ně dalším způsobem, jak přitáhnout pozornost k jejich osobě. Budou se vyznačovat podezřívavostí. Vše vnímají globálně, výhradně, proto je role umělce vnímána jako něco osobního. A tito lidé jsou samozřejmě přehnaně emotivní a velmi ovlivnitelní.

Druhý důvod citů k celebritě Shuda nazývá projekční mechanismus.

„Umělec se stává subjektem pocitů a stavů potlačených do podvědomí nebo žádoucích. Silný a sebevědomý herec v obraze vás nutí promítnout do něj všechny ostatní pozitivní vlastnosti. Jako by ten statečný „hrdina“ byl vždy laskavý a milující, jako táta – který věnoval málo pozornosti. Stává se to osobní, je to chytlavé.“

Nejčastěji jsou lidé, kteří mají z nějakého důvodu potíže s komunikací s vnějším světem, náchylní k syndromu uctívání celebrit. Navenek, někdy docela prosperující, tito lidé ne vždy dostávají od společnosti emocionální podporu, kterou potřebují. Vztahy s hvězdou jsou jednostranné, nemusíte je navazovat, nemusíte na nich pracovat. Někteří lidé jsou touto láskou tak uchváceni, že sní nejen o setkání se svým idolem, ale také o sexu s ním.

„V tomto případě je sex jedním z nejúčinnějších způsobů, jak zažít život. Nech mě to vysvětlit. V dětství měl člověk zakázáno projevovat emoce: „Neutíkej! Chovej se slušně!“. Když vyroste, zvykne si neukazovat část své osobnosti. V jistém smyslu atrofuje. Ale cítíme, že v nás něco je – a chceme to cítit, abychom nebyli emoční invalidé. Citlivost v sobě můžete vytvořit skokem s padákem, drogami, jakoukoli formou chování – které se stalo obsedantně vypouklým.

Nebo tím, že herci přisuzujeme vlastnosti, které chceme obdivovat, činíme z něj jediného schopného probudit v nás metaforickou „spící princeznu“. Přesto je sex vždy jasný, emocionální, příjemný – lidé ho vyhledávají. A tady se přidává super cenný nápad.

Také „fiktivní“ láska osvobozuje člověka od odpovědnosti. Ve skutečném vztahu musíte pracovat, ale tady můžete milovat způsob, jakým jste přišli.

Zde máme „druhotnou výhodu“. Dobrým příkladem je, že při absenci vzájemné lásky od idolu si můžete užít pocit zkázy a smutku. To je pro někoho hodnota. (všichni vzpomínáme na babičky v poradně, jak se chlubily svými nemocemi, aby jich bylo lidem líto).

Tento bod je také zajímavý. Jakákoli sociální formace má tendenci poslouchat autority a přijímat jednotné formy chování pro skupinu, jako by se ztotožňovala s něčím velkým a silným. Příkladem toho jsou fotbaloví fanoušci, fanoušci herců, sekt a další. Když není rozvinutá vlastní osobnost, neexistují žádné ideály a seberealizace – chce se připoutat k něčemu, co již všichni uznávají, a přijmout myšlenku, že se údajně našel.“

Co dělat?

V mírné formě jsme všichni náchylní k touze dozvědět se více o slavné osobě. Drby ze světa hvězd pomáhají navázat komunikaci mezi obyčejnými lidmi. Mnoho fanoušků se sdružuje ve skupinách a při diskuzi o své oblíbené celebritě a její práci získávají nejen dávku drbů, ale také získávají nové známosti. Někteří lidé si takto najdou přátele a rozvíjejí s nimi vztahy mimo sféru jejich zájmů. Celebrity nás inspirují a pohledem na ně se stáváme lepšími lidmi. Díky zájmu o slavnou osobnost můžeme vstát a letět poznávat jiné země a kontinenty, objevovat nové oblasti činnosti a měnit svůj životní styl.

Uctívání celebrit má ale často podobu posedlosti a místo rozvoje vede k ústupu od reality.

Má cenu něco dělat, když blízký člověk propadl takové závislosti?
“ Myslím, že ano. Ale nekonfliktujte přímo. Jinak je to útok na ideály, na téměř náboženské zážitky. Osoba bude bojovat. Stojí za to ukázat alternativy – nové typy koníčků, možnosti seberealizace; milovat člověka a dát mu teplo, které se tam snaží najít. Pochopte důvod. Jaký stav zažívá člověk, když se „zamiluje“ do celebrity? Nebo čemu se tímto způsobem vyhýbá. Když to pochopíme, můžeme ukojit jeho emocionální hlad. A po malých krůčcích poukazujte na to, že každá celebrita je obyčejný člověk, není ideální a může mít spoustu negativních vlastností.“

Co dělat, když se v tomto článku náhle poznáte?

„Všimnout si posedlosti je již velký krok. Bez vědomí nemůžeme nic dělat. Musíte si položit stejné otázky: jaký stav zažívám, když propadnu takové závislosti? Co dalšího mi takové zkušenosti mohou dát? Čemu se vyhýbám – být v povzneseném stavu, dívat se na fotku idolu? Jsem splněn? Mám ideály, o které se snažím, pro které ráno vstávám z postele? »

1 komentář
ARMÁDA :

Abych byl upřímný, souhlasím se vším, co je zde řečeno, až na jeden bod Mnoho lidí říká, že celebrity jsou ideální, jedinečné a tak, ale jako fanoušek vím, že to všechno není pravda miluji obraz tohoto člověka, dobře chápu, že možná v životě takový není. Vždy mě trápí otázka: Jsem obyčejná dívka, zamiluji se do hezkého chlapa a on se ukáže být. celebrita, pak by se moje láska měla změnit ve fanatismus Celebrity jsou také lidé a to, co k nim cítím, se nedá nazvat sektou nebo něčím jiným vražedným.. Vědět někoho milovat Není to hřích, když tě to baví.