Proč si film „CODA: Dítě neslyšících rodičů“ zasloužil Oscara

Jaký film je CODA: Child of Deaf Parents? A proč vyhrál Oscara?

Mnoho lifestylových kanálů na Telegramu ráno 28. března vtipkovalo, že o hlavním vítězi 94. ročníku Oscarů nic neví. „Sobaka.ru“ podrobně hovoří o indie melodramatu a také o tom, proč jej Americká filmová akademie považovala za nejlepší.

O čem je kniha CODA: The Child of Deaf Parents?

V originále se film jmenuje jednoduše „CODA“, a to je zkratka. Těžkopádná ruská lokalizace – její dekódování: „dítě hluchého dospělého“. Toto je nejnaivnější melodrama dospívání, vyrobené podle všech kánonů (neřkuli šablon).

Jeho hlavní postavou je středoškolačka Ruby Rossi (20letá britská zpěvačka a herečka Emilia Jones, která debutovala v seriálu Doctor Who) žijící v provinčním Gloucesteru. Má perfektní výšku, včetně hudby, ale výborně ovládá i znakový jazyk, protože zbytek její rodiny je neslyšící – její starší bratr, máma a táta.

Ruby je překladatelka a spojka mezi světem slyšících a její domácností. Bez něj se ti, kteří se živí rybařením, nemohou vydat ani na moře a riskují, že si nevšimnou, že motor člunu běží nebo že pobřežní hlídka žádá o zastavení. Sama Ruby přitom ráda zpívá a dokonce se hlásí do školního sboru, jehož ředitel buď vtipkuje o televizním seriálu Glee, nebo ji inspirován svým talentem přemlouvá, aby šla na univerzitu.

Tohle je tak trochu příběh Malé mořské víly, ale obráceně: hrdinka se nebude muset vzdát svého hlasu, ale bude ho muset najít a vyřešit morální dilema, zda je připravena na odloučení od rodičů a fakt, že její rodina nikdy plně nedocení její pěvecký talent. Nechybí ani „princ“ – také zpěv a zasvěcení s prvním polibkem v jezeře.

Jak vznikl film „CODA: Child of Deaf Parents“?

Film „CODA: Dítě neslyšících rodičů“ je ve skutečnosti remakem francouzského filmu „The Bellier Family.“ Má zhruba podobnou zápletku, jen hlavní hrdinka se jmenuje Paula, její rodina jsou farmáři a žánrově je film čistá komedie bez příměsí melodramatu a dramatu.

Režií americké verze producenti pověřili Shana Hadera, scenáristu seriálu Orange Is the New Black. Na rozdíl od původního obsazení (všichni tam byli herci bez sluchového postižení) rozhodla, že neslyšící herci by měli hrát neslyšící lidi.

Role matky hlavního hrdiny byla okamžitě nabídnuta Marlee Matlin. Nejen, že si zahrála v kultovním filmu z roku 1986 o sluchu a jeho absenci „Děti menšího boha“, ale také získala Oscara – první neslyšící herec.

Později se k hercům připojil Daniel Durand, který hrál bratra a otce Troye Kotsura, který získal Oscara za vedlejší roli ve filmu CODA: Dítě neslyšících rodičů. Hader ho viděl v Deaf West Theatre v Los Angeles a okamžitě ho zasáhlo jeho jedinečné charisma.

Během natáčení se režisér Shan Hader a herečka Emilia Jones naučili Amslen (americký znakový jazyk) a konzultanti do něj pomohli přeložit scénář. Kromě toho filmový štáb rybáři z Gloucesteru několik týdnů předváděli, jak správně chytat a krájet ryby, aby na plátně vypadaly organicky.